250 let bohemistiky na vídeňské univerzitě

Je tomu právě 250 let, kdy byl na vídeňské univerzitě otevřen Slavistický institut. Oslav, které se ve dnech 1.-3. října 2025 v rakouském hlavním městě konají, se vedle řady českých odborníků účastní i ředitel MZK Tomáš Kubíček, který ve středu slavnostně zahájil výstavu Česko-moravská pokladnice: české kalendáře 19. a první poloviny 20. století.

Slavistika jako věda o kulturách, jazycích a literaturách slovanských zemí má v Rakousku delší a intenzivnější tradici než v kterémkoli jiném neslovanském státě na světě. 

Již v 16. století byly počátky novovědného poznávání Ruska spojeny s rakouským učencem, diplomatem Sigmundem Freiherr von Herbersteinem, který jako císařský vyslanec opakovaně navštívil Rusko a svým dílem na staletí ovlivnil postoj západní Evropy k této zemi. Také první univerzitní katedra slavistiky vznikla v Rakousku – v roce 1849 ve Vídni, poté, co už za vlády Marie Terezie byly Vídeň a Vídeňské Nové Město centry bohemistiky. 

Před již 250 lety, 7. října 1775, byla na Vídeňské univerzitě zavedena výuka českého jazyka a literatury, a tím i první živý jazyk po němčině. Prvním profesorem českého jazyka a literatury byl jmenován Josef Valentin Zlobický (1743–1810) z Velehradu na Moravě. Právě on také vypracoval první návrh studia slovanských jazyků. Na základě podnětů Studijní dvorské komise na Filozofické fakultě, které tehdy v rámci nové filozofické studijní organizace přednesli právník a profesor historie na Vídeňské univerzitě Matthias (Ignaz Mathes) Hess a piarista a pedagog Gratian Marx, navrhl Zlobický vytvoření doplňkového studia živých cizích jazyků. Vycházeje z češtiny, sestavil plán studia slovanských jazyků, pro které mělo být na univerzitě zřízeno Slovanské institutum. Tento návrh se po dlouhém pátrání podařilo nalézt ve vídeňském státním archivu a byl vydán veřejnosti v edici (Vintr – Pleskalová 2004, s. 238–242).

Požadovaný Slovanský institut tehdy sice ve Vídni zřízen nebyl, na univerzitě však skutečně vznikla první katedra na světě pro výuku českého jazyka a literatury.  Zlobického plán měl mimochodem závaznou platnost i pro výuku jiných živých jazyků, například při zavedení románských jazyků na Vídeňské univerzitě. Jeho metoda jazykové výuky byla na tehdejší dobu revoluční. Studenti měli vedle jazykových kurzů navštěvovat přednášky z vlastivědy, dějin dané země a z dějin jazyka a literatury (v češtině v porovnání s dalšími slovanskými jazyky, především západo- a jihoslovanskými). Gramatika měla být redukována na kompendium nejnutnějších pravidel, zatímco studenti si měli jazyk osvojovat spontánně na základě aktuálních příkladů a v kontextu reálií, aby se tak kromě jazyka naučili poznat i „genia, vlastní podstatu našeho národa“ (Zlobický, ed. Vintr – Pleskalová 2004, s. 242).  Zlobického koncepce připomíná svým originálním a systematickým pojetím Herderovu představu o plodné výuce cizích jazyků, kterou si Johann Gottfried Herder zaznamenal již roku 1769 do svého cestovního deníku. Zatímco rukopis Herderova deníku byl publikován jen výběrově až roku 1810 a bezprostředně tak nikdy nepůsobil, podařilo se Zlobickému zaujmout vrchnost svým návrhem o celé čtvrtstoletí dříve (Gugler 1995, s. 132; Vintr – Pleskalová 2004, s. 104n.). „Zlobického návrh by měl navždy patřit k dějinám filologie – jako první univerzitní studijní program slavistiky a jako vzor pro studium živých cizích jazyků.“ (Vintr – Pleskalová 2004, s. 105). Zlobický byl ve vysokoškolských seznamem přednášek uváděn jako profesor, tento titul užíval i on sám a jeho přátelé. Zpočátku vyučoval tři, později čtyři hodiny týdně. Podle dobových zpráv byl jako učitel velmi oblíbený.

Dnes je vídeňská bohemistika místem setkávání, kde se studenti a badatelé z Rakouska, Česka i celého světa scházejí, aby se od sebe navzájem učili a diskutovali o společných výzvách. Právě v době, kdy jsou národní a kulturní hranice opět stále více zdůrazňovány, ukazuje přesvědčivě, jak může věda přispívat k podpoře vzájemného porozumění a posilování kulturních vazeb.  S rakouskou slavistikou je spojeno mnoho významných jmen, mimo jiné Franz von Miklosich, první vídeňský profesor slavistiky, nebo jeho nástupce v meziválečné době, princ Nikolaj Trubeckoj.

Dnes je vídeňská slavistika největším výzkumným a vzdělávacím centrem pro slovanské jazyky, literatury a kultury na světě. Díky své tematické šíři ve výzkumu a výuce se těší mezinárodnímu uznání nejvyšší úrovně a v několika oblastech výzkumu patří k předním světovým institucím.

Zdroj: https://slawistik.univie.ac.at/ueber-uns/historisches/

Překlad: ChatGPT