Dnes byla v Moravské zemské knihovně za osobní účasti předsedy vlády Petra Fialy slavnostně zahájena výstava Brněnský samizdat: Svobodné časopisy v nesvobodné době. Výstavu provází fotografie, dobové artefakty a také katalog, který svým rozsahem i obsahem nabízí unikátní soubor svědectví dvaceti osobností.
Výstava představuje osm brněnských časopisů z 80. let. Jednotlivé tituly jsou vybrány jako reprezentativní vzorky, které zastupují dobově příznačné profily brněnských samizdatových časopisů: literární, kulturně-politický, katolický, studentský a výtvarný. Vesměs šlo o generační podniky tehdejších dvacátníků.
Instalaci doprovází i dobové fotografie aktérů; obzvláště výmluvná je fotografie současného pana premiéra na vojně u stavebního praporu na jaře roku 1989, videozáznamy, hudba či výrobní nástroje. Např. tiskařský mandl z jižních Čech od Blahoslava Rozbořila, na kterém se dělala Střední Evropa, aršík známek, které vydal k 10. výročí Charty 77 Petr Pospíchal či původní linorytové razítko výtvarného časopisu Ha! od Radka Horáčka.
Autor výstavy Jiří Voráč říká: „Byla to radostná práce a přátelská setkání, ačkoli jsme se mnohdy dlouhá léta neviděli. Všichni oslovení se zájmem spolupracovali, prohledávali své archivy, osvěžovali své vzpomínky. A zrodila se přitom i řada překvapení.“
Nedílnou součástí projektu jsou ale i osobní příběhy aktérů – vydavatelů, redaktorů, autorů. Např. Miroslav Vaněk přibližuje kulturně--společenské národní a mezinárodní kontexty. Michal Přibáň přehledně shrnuje dějiny brněnského samizdatu a zajišťuje tak faktografické jádro celého projektu. Petr Fiala podává dílem osobní, dílem politickou reflexi o významu samizdatu. Jiří Voráč rozšiřuje rámec tématu od literárního samizdatu k samizdatu scénickému a k přidruženým nezávislým aktivitám, které představovaly další formu šíření slova.
Pamětník Petr Fiala k tomu dodává: „Jako přímému účastníkovi samizdatových aktivit pro mě není snadné mluvit o jejich významu a nabízet nějaké komplexní hodnocení. Příběh brněnského samizdatu nám ale ukazuje dějiny jedné subkultury. Její aktéry nespojovaly politické názory, profese, víra, ani to, čemu se věnovali. Spojujícím prvkem byla především touha se svobodně vyjádřit, což před sametovou revolucí nebylo dovoleno. Je dobré a užitečné ukazovat, proč lidé riskovali svůj komfort, možnost práce či studia, někdy dokonce i osobní svobodu a zdraví, aby si jiní mohli přečíst pravdu, kvalitní literaturu či prostě jen autentický názor. Děkuji organizátorům výstavy, že to všechno připomínají. Protože zkušenost samizdatu a nezávislých aktivit, touha po svobodě, která byla jejich příčinou, může být i dnes zdrojem naděje."
Pojem samizdat se obvykle pojí s představou literárního či textového samizdatu, tedy samovydávání knih a časopisů. Jako svépomocná kultura svobody byl však praktikován i v oblasti hudby, divadla, výtvarného umění, filmu nebo vzdělávání.
„Samizdat se objevuje v situaci, kdy ideologie omezuje svobodu slova, a je projevem toxické společenské situace. A i když jde o slovo, které vzniklo v polovině padesátých let a používáme ho v dějinách české kultury pro tiskoviny, které vycházely v době komunistické totality, je ve skutečnosti příčina jeho existence mnohem univerzálnější. A možná proto bychom si tento fenomén měli čas od času připomínat.“ uzavírá generální ředitel MZK Tomáš Kubíček.
Zdroj: Katalog Brněnský samizdat: Svobodné časopisy v nesvobodné době
